Zdlouha lezou hoře mého kroky,
Pozdě mne čas pout mých zbavuje,
Už své dvakrát čerstvým věncuje
Karpat révím, co já chřadnu, boky;
Mámí láska, v štěstí běží skoky,
Pod neštěstím ledva putuje,
V blízku pálí, v dálce sužuje,
smíchu chvilky, pláče čítá roky:
Dříve tuším slunce jasné svadne,
Sněh se bílý bude černěti,
Dunaj vyschne, nežli žel můj zchladne;
Moří láska, koho v léčku lapí,
A však, mámli bolest terpěti,
Volím takou, která pěkně trápí.