339. Zdlouha lezou hoře mého kroky,

Jan Kollár

339.
Zdlouha lezou hoře mého kroky, Zdlouha lezou hoře mého kroky,
 Pozdě mne čas pout mých zbavuje, Už své dvakrát čerstvým věncuje Karpat révím, co jajá chřadnu, boky; Mámí láska, v štěstí běží skokyskoky, Pod neštěstím ledva putuje, V blízku pálí, v dálce sužuje, smíchu chvilky, pláče čítá roky: Dříve tuším slunce jasné svadne, Sněh se bílý bude černěti, Dunaj vyschne, nežli žel můj zchladne; Moří láska, koho v léčku lapí, A však, mámli bolest terpěti, Volím takou, která pěkně trápí.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár