362. Jedněm nemoc ukracuje léta,

Jan Kollár

362.
Jedněm nemoc ukracuje léta, Jedněm nemoc ukracuje léta,
Druhé moří záští sokovo, Tyto nese meč a olovo, Hrom aneb jed smerti do teneta; Po těch bývá, když mor přijde, veta, Tyto zbojství dáví lotrovo, Jiné klidí rámě katovo, A mne – láska snáší z toho světa; Opakujte žel můj zem i moře, Jiným slasti strojí pochlebné, A mně láska činí bol a hoře; Polituj mne nebes celý strope, Jiným stele lůžko svadebné, A mně láska hrob a jámu kope! [193]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár