364. Často snad jen nářkem zníš a lkáním,

Jan Kollár

Často snad jen řkem zníš a lkáním(T5f) Ty novostrunné varyto(T5m) se co v mých dřích ukryto(T5m) Pil jiným vytajiti chráním(T5f) Nebo sardce dlouhých ro dbáním(T5f) Od ran starých ne obmyto(T5m) I když jizva mi tudyto(T5m) Zas tam zni s větším sužoním(T5f) Kvěltež tedy hlaholo mla(T5f) Byť svět i lál vaší žalo(T5m) Co sem ztratil on mi nenahra(T5f) Potom když Ji zbaven všeho trudu(T5f) V ohvězdě uzřím podo(T5m) Slast a rozkoš věč ti budu(T5f)