Nenemilý někdy Muzám zpěvným
Žil sem básníř mladost bývalou,
Nyní mlučí lyra s píštalou
Hřebem k stěně přivěšená pevným;
Stydí se už lásky hlasem zjevným,
Aneb krásy zníti pochvalou,
A vždy víc i strunu ostalou
Život perstem doterhává hněvným:
Komu svět a lehká přeje Hebe,
Nechať růžemi se ověnčí,
Lilie mne usoudilo nebe;
Ty, co kráčíš zpěvnějšími kraji,
Proměň nástroj, po hře mládenčí,
V harfu, a veď z Pindu na Sinai.