614. Tak hle známost krátkou ale jistou

Jan Kollár

614.
Tak hle známost krátkou ale jistou Tak hle známost krátkou ale jistou
O těch světech sem ti podala, Nediv se, že více poslala Z nebe sem ti, nežli z pekla listů; Ach, a mámli vyznat pravdu čistou, Najvíc i z těch, jež sem opsala, V peklo jen zlost Němců veštvala, Těchto věčných Slávy ancikristů: Nebo to se musí dáti Slávě, Že lid její k Bohu náchylný, Tichý, dobrý, při moudré je správě; A když vtip můj rovné s rovným slípá, Tak se mi zdá býti rozdílný Němec a Slav, jako dub a lípa. [323]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár