Zdaž si se mi šprymnými ty sám posměšky nerouhal(Na)
Sotvy že já milovat příteli někdy budu(Na)
Ty řka jen Umce hovíš krásného spolku utíkáš(Na)
Tě mhla tě růže tě háj ne svět a dívče těší(Na)
Láska život libuje kdo kochá se v přírodě mertvé(Na)
Jakž ten může živým jmouti milenku citem(Na)
Bezpečný klamavé netušil jsem nástrahy volné(Na)
Kamžkoli jen táhlo průduchy sardci daje(Na)
Než juž pozdě želím však tys vina věštče falešný(Na)
Blah kdo cizého časem nedbati soudu umí(Na)
Když spanilou po lukách oko mé se kochávalo krásou(Na)
Myslel sem že jiné ve světě krásy není(Na)
Rád jsem tvému věřil v sladkém želi příteli žertu(Na)
Jistli si tvých čárů nech z něho pravda bude(Na)
Zhás řeřavou jenž ňádra moří má žáhu milosti(Na)
Pak ránu hluboké ostny vytáhna zahoj(Na)
Neb čím déle tiché v ututlání dřímaly jiskry(Na)
Tím se nyní po celém hůř těle rozšiřují(Na)
Veď mne zpátkem opět k ztraceným duše poklidu cestám(Na)
Tam kde ani svodný nezněje lásky ohlas(Na)
Neb kde se jen verhnu zmařené kam smysly obrátím(Na)
Tu sto hned jazyky všecko mi lásku volá(Na)
Buď jarní v temné zpěv houšti slavíka poslouchám(Na)
Neb v zelené jak se trávě potůčky hrají(Na)
Buď dolinou jda patřím vítav v tichu háje jitřenku(Na)
Jak květinám sladké kradne kořisti zefyr(Na)
Lásku slavík štebetá chřestem pěje lásku potůček(Na)
Touž les touž kvítí touž v ucho šepce větřík(Na)
Dobře se měj ztracený blažené tedy ráji mladosti(Na)
Už do jiného mě hlas anjela mého volá(Na)