Matce.

Jan Daniel Korvín

Když k nebi zříš a slzou oči rosíš, pomni, že mimo hvězdy ještě říš, jež uslyší tě, když jí tolik prosíš, a proto neslz juž, ty vzdechy ztiš! Vždyť tolik světem siroty té klíčí, že, zmařiť ji, vše lidstvo nebe zničí!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

322. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. UMLKNI, LOUTNO... (František Kvapil)
  2. 8. V tajemném když světle noci (Jaromír Březanovský)
  3. Za skřivánkem. (Adolf Brabec)
  4. I. To hvězdou slétl anděl s nebes výše, (Josef Kuchař)
  5. ONA MRTVA! (Ruda Mařík)
  6. Matičko, to ví pánbůh sám, (Irma Geisslová)
  7. Co tobě po tom! (Herma Pilbauerová)
  8. List k duši. (Bohdan Kaminský)
  9. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  10. Slyšíš-li, ty nebe veliké, modravé, (Josef Holý)