Hodinky.

Jan Daniel Korvín

Hodinky.
Jak často se jim smál, když na lavici si sedl v parku nebo na nábřeží, a díval se, jak ručičky jich běží a jedna druhou honí svojí špicí. Už stařec byl a přišel v nemocnici, už neprohlížel hodinky tak svěží, vzduch kolem ležel na prsou mu věží a hodinky rty budívaly spící. Když umíral a ještě čas mu zbýval, chyt’ hodinky a upřeně se díval. Čas míjel rychle, co se dříve vlíkl, už viděl smrť, juž vnikla její noha – ty hodinky, ty rostly! – stařec vzkřikl – neb v čase, v hodinkách těch poznal boha. 63

Kniha Básně (1889)
Autor Jan Daniel Korvín