V. K rozeninám

V.
K rozeninám
Jeho Osvícenosti, vysoce urozeného Pána, Pana Maximiliana knížete z Fürstenberga,
1843.
Z naddunajské krásné země, Z lůna milé otčiny, Přišels mezi české plémě V povltavské končiny. A hle, sotva že jsi pobyl V naší vlasti krátký čas, Již jsi mnoho srdcí dobyl, Jemný mrav Tvůj získal nás! Českých předkův činy slavné, Jejich řeč a jejich mrav, Jejich cnosti starodávné, I nynějška zdárný stav, 23 Vábí Tvého ducha mile, Zvou Tvé srdce k soucitu, A tak, kníže ušlechtilé, S námi spěješ k prosvitu. A když někdy z oka Tvého Zemská spadne záslona, Spoj se s duchem děda Svého5 Zdárný synu Egona! 24