Ze slovanské přímé hostinnosti
Za pěvcovu duši šlechetnou
Naše Musa Tryznu vystrojila,
U stolu pak svého milé hosti,
Hospodyní jsouci ochotnou,
Besedníky české uhostila.
Ku přípitku tedy nábožnému
Ať se po třikráte ozve „sláva!“
Sláva budiž pěvci germanskému,
Jenžto hájil svobody a práva
V době trudné, když hlas svobody
Svému hlasateli šlechetníku
Věru nedopřál té výhody,
Jako pozdějšímu hlasovníku.
Sláva jemu, jenž si svojí slávy
U nelehkém dobyl zápase,
V službě svaté národů všech zprávy
Na příkřejším onom parnase,
Kde ve slávě věru není láce,
Leč kde sláva velké žádá práce.
Nuže, čistou krví české révy
Slušně oslavme ty žalozpěvy
U pohřební této hostiny! –
Kdož jsi druhem české družiny,
Kdo máš srdce vřelé, světlou hlavu,
Kdo ctíš slovo moudré, statné činy,
Na věštcovu tedy čest a slávu
Vychyl plný koflík mělničiny!
Lenau šlechtic byl a šlechetník,
Svobody a práva zástupník.
Věru šlechtic byl on v duchů říši;
I jak zeman šestnácti vnuk předků
Čítá šestnáct dávné slávy svědků,
Pochovaných v pergamenu skrýši:
Takto Lenau v příštích časů hluku
Má též diplom urozenství svého,
Ale podstatnější, ale vyšší,
U nejdalších pojištěný vnuků,
Zbudou-li se chtíče soběckého,
Jestli vášni nepodlehnou nižší,
Jestli muži srdce železného
Po železných drahách chvátajíce
Ziskem nebudou se řídit více
Nežli citem srdce šlechetného,
Nežli slovem věštce nadaného.
Ale jako v zemi zaslíbené
Proti dravým proudům Moslemínů
Godofred svou zatknul korouhev:
Tak čas mstitel víry zneuctěné,
Takto mstitel slávy zapomněné,
Věštcům novou získá Palestýnu,
Kde jich sláva znova vyjde v jev. –
Vítej víro v možnost lidské cnosti!
Pod znakem té víry spasitelné,
Vítej věštcům krásná budoucnosti
S rukojemstvím slávy nesmrtelné!
K novým zpěvům ve všech jazycích
Strojtež věští mužové své lyry,
A zpěv božský z prsou věřících
Pravověrné zbudí bohatýry. –