II. Znělka a klec.

II.
Znělka a klec.
Po těle jak roucho plyne, Rým se vůkol písně vine, Roucho ať je sebe ladnější Tělo budiž mnohem vnadnější! Mirza Šaffy.
Vy co sobě snad dost slušně stěžujete Že se znělka úzké kleci podobá, V nížto tuhá sevřenost a poroba Lapeného křovníka až běda hněte;2 Lépe učiníte, kdyže zůstanete Ve křoví, kde prostrannosti zásoba Není zámínkou, by mužná žaloba Zněla steskem zavřeného křovníčete. Jazyk, jenžto aby stal se kyrysníkem Vězí v těžkém nevolných slov brnění, Nemůž býti švárně hbitým harcovníkem: Jemu protiví se obratného šiku Čtrnáctero mrštných veršů skupení, – Jazyk náš je jonák hulánského cviku! 175