Dědoušek.
Ustupte mi, hoši, z kola,
zatočím si s Ančí –
třeba je má hlava holá,
noha s chutí tančí.
Ku skoku! Hej, hola! tak se to dělá –
odměnou kyne mi hubinka vřelá.
Jak vás tu, hoši, co na louce kvítí,
každý mnou musí přec zahanben býti!
Nedávno to ještě bylo –
nevidáno! dvacet let –
vlásků co mi sšedivělo
na hlavěnce asi pět.
Později všecky mi utekly k ďasu,
proto přec v oku žár, v tváři mám krásu.
Jak vás tu, hoši, co na louce kvítí,
každý mnou musí přec zahanben býti!
Ne modlitba zažehná tě,
žízni, boží treste –
proto pivko šlakovatě
ku stolu mi neste!
22
Doušek dám po každé vzpomínce z mládí –
teď mi jich na tisíc paměť juž svádí.
Jak vás tu, hoši, co na louce kvítí,
každý mnou musí přec zahanben býti!
Mrak mi v tváři neuzříte,
i kdybych dnes zmíral –
ještě v dlani brázdovité
korbelík bych svíral,
připil bych na zdraví v poslední dobu,
smál bych se ještě dnes u brány hrobu:
Jak vás tu, hoši, co na louce kvítí,
každý mnou musí přec zahanben býti!
23