Kritika Venuše.

Antonín Koukl

Kritika Venuše.
Postavil se Francouz před Venuše sochu. Smekl, klonil se a vouskem blahosklonně pohrával si, usmíval se trochu. Chladný Angličan dí k němu na balkoně: „Žasnete? Ba věru, klid ten božský sluší celé postavě jak spokojenosť duši. V skutku, pane můj, mne rozchvěla by v nebi Venuše svou krásou znova, kdyby neměla jen tento úsměv slabý a pak kdyby byla – rovněž mramorová.“ „Pardon, mylorde!“ zas Francouz na to. „Škoda, paní tu že vytvořilo dláto, přeškoda, že chladný mramor nemá žití, a že láska žár v něm neroznítí! Největší pak chybou bohyně té bledé, že ni božský kankan tančit nedovede!“ 39