Pojď zaleťme si k pozemskému ráji(J5f)
v stín sladkoplodých palem(J3f)
pojď na východ můj druhu v zemi bájí(J5f)
kam toužíváme s žalem(J3f)
V říš milosrdných reků moudrých králů(J5f)
a poustevníků svatých(J3f)
v kraj pěvců pějících jen pravdy chválu(J5f)
lží prostou klamně zlatých(J3f)
Pojď v domov soudců božsky pronikavých(J5f)
a věštců víry plných(J3f)
v kraj lásky k smrti věrné přátel pravých(J5f)
i soků spravedlných(J3f)
Pojď vmysleme se v báječné ty tvory(J5f)
žil král tam velkoduchý(J3f)
sto let byl starý tíhou věku chorý(J5f)
a teskné cítil tuchy(J3f)
Ten zavolal si mudrce jejž zlatem(J5f)
byl povždy obsypával(J3f)
i děl Kdys chvíle strom snad zvrátí chvatem(J5f)
jenž věkům odolával(J3f)
I mne i tebe vše co nám tu milo(J5f)
co nejdražšího známe(J3f)
všech našich nadějí co skálou bylo(J5f)
čas jako třtinu zláme(J3f)
Nám dali bohové vlasť požehnanou(J5f)
a mír ji blažil věky(J3f)
Zdaž obhájí však zemi bezobrannou(J5f)
lid šlechetný a měkký(J3f)
Zda strpí závisť že ta země živí(J5f)
tak ctné a šťastné syny(J3f)
A nevtrhne li soused bojechtivý(J5f)
v ráj naší domoviny(J3f)
Vím vzplane zápol s výbojnými vrahy(J5f)
Ó kterak skončí asi(J3f)
Lid učils povždy uč ten národ drahý(J5f)
co v budoucnu jej spasí(J3f)
Moc králů míjí Lid mi nelze vésti(J5f)
vstříc době nebezpečné(J3f)
jen duchům dáno nesmrtelně kvésti(J5f)
a konať dílo věčné(J3f)
Ty mysliteli velký duchů králi(J5f)
Zvaž co tvá moudrosť chová(J3f)
a v mramor věčný z tvrdé vzatý skály(J5f)
vryj věčné pravdy slova(J3f)
Té pravdy která lidstvu po vší zemi(J5f)
jest nejblažší a spasná(J3f)
jíž nelze nezvítěziť nad myslemi(J5f)
žeť jako slunce jasná(J3f)
Vpiš pravdu takou která slabé vzmuží(J5f)
a silné skrotí jemně(J3f)
jež vášně smíří soky láskou sdruží(J5f)
ráj stvoří z širé země(J3f)
Zvěsť pravdy která vzpřímí mužné šíje(J5f)
že neskloní se v robství(J3f)
a v prsou nepřátelských potře zmije(J5f)
jež soptí hnusem sobství(J3f)
Ať všichni duchem volni srdcem čisti(J5f)
se o slasť žití dělí(J3f)
ne jako dravec lpící na kořisti(J5f)
z níž ssaje zkrvavělý(J3f)
Ať zvířeckosť se mocným studem zděsí(J5f)
té pravdy zlatých žárů(J3f)
a z lidských srdcí prchnou zášti běsi(J5f)
i démonové sváru(J3f)
Ať směle prsa vznešených i skrovných(J5f)
se v blahé vzedmou pýše(J3f)
že vlasť jest obcí bratrů sobě rovných(J5f)
a hodných lidské výše(J3f)
Skvost nejlepší jejž duch tvůj přemítavý(J5f)
si dobyl v žití celém(J3f)
ať zvelebí kdys jedince i davy(J5f)
směs otroků a šelem(J3f)
Ó najdi slova hromová i slunná(J5f)
ó slova čarodějná(J3f)
ať svítí spásou zlatá jejich runa(J5f)
v tmu zbloudilého hejna(J3f)
Ať moudrosť jednou pravdou přesvědčivou(J5f)
své zlaté jádro zjeví(J3f)
ať blaze tomu kdo ji pojme živou(J5f)
a běda kdo jí neví(J3f)
Tu pravdu pak jež duchy zvedne k výši(J5f)
a nedá lidstvu klesať(J3f)
jak odkaz lidu svému v srdce vpíši(J5f)
věz dám ji v kámen vtesat(J3f)
Věz v mramor zlatem ryzím vykládanou(J5f)
to zlatem cti a vděku(J3f)
tak dám ji vsadiť nad chrámovou branou(J5f)
ať mluví k srdci věků(J3f)
I stál tu mudrc se skloněnou hlavou(J5f)
již velká hnětla tíha(J3f)
zdaž chová pravdu takou pronikavou(J5f)
dnů jeho zašlých kniha(J3f)
Zda všecko myšlení a zpytování(J5f)
se dotoužilo plodu(J3f)
jenž pravé blaho pravé požehnání(J5f)
by lidskému dal rodu(J3f)
Či všecko mudrctví ves um je lichý(J5f)
a nemá spasné moci(J3f)
Tak hloubaje šel v příbytek svůj tichý(J5f)
a pátral dnem i nocí(J3f)
Tu před balvanem mramorovým stával(J5f)
kde s dlátem rytec čekal(J3f)
již unášel jej vřelé pravdy nával(J5f)
zas mrazný klam jej lekal(J3f)
Kde nalézť pravdu velmocnou a silnou(J5f)
ó která jest to která(J3f)
jíž dáno kouzlo v spásu neomylnou(J5f)
vésť pokolení sterá(J3f)
A když tak váhal toužně přemítaje(J5f)
jak zjasniť pochyb stíny(J3f)
zřel jak si mladý rytec při tom hraje(J5f)
a cosi robí z hlíny(J3f)
Chtěl člověku to zhnísti ku podobě(J5f)
a tím se pachtil v potu(J3f)
Jen maně mudrc toho všiml sobě(J5f)
i zašel na samotu(J3f)
Chtěl v moře pravdy ke dnu vhroužiť duši(J5f)
spěl proto v lesy husté(J3f)
kde lidský rej ho z dumy nevyruší(J5f)
a bydlel v sluji pusté(J3f)
Až teprv sníh když zavál ztuhlou půdu(J5f)
zpět přišel ze své skrýše(J3f)
zrak vpadlý měl a zvetšelých byl údů(J5f)
jak přízrak z mrtvých říše(J3f)
On nenalezl pravdy Ze všech trudů(J5f)
jen pochybnosť si nesl(J3f)
Rván divým spárem zoufalství a studu(J5f)
v prach na svém prahu sklesl(J3f)
A hle tu ztrnul novou zděšen ranou(J5f)
Neb králův mramor bílý(J3f)
byl zmařen Postavu veň vytesanou(J5f)
jun uhlazoval s pílí(J3f)
Ten uhnětený malý člověk z hlíny(J5f)
byl prvým chabým vzorem(J3f)
teď rány dláta hřmí jak hromoklíny(J5f)
teď obr jest jich tvorem(J3f)
A pod hochovou tvůrčí rukou smělou(J5f)
hle mramor živým zdá se(J3f)
Tu stojí člověk s výsostí svou celou(J5f)
a v plné lidské kráse(J3f)
Hoch spatřil kmeta kleknuv strachem zbledl(J5f)
a vyznával svou vinu(J3f)
však mudrc v náručí jej k srdci zvedl(J5f)
a zvolal vroucně Synu(J3f)
Proč z umné ruky tvé ti dláto skleslo(J5f)
Mníš žes můj mramor zkazil(J3f)
Tys našel vytoužené zlaté heslo(J5f)
tys pravdu přiobrazil(J3f)
Buď člověkem Toť moudrosť v níž je spása(J5f)
Buď člověkem zde vpíši(J3f)
Buď člověkem ať mramor věčný hlásá(J5f)
stům národův a říší(J3f)
Vždy lidstvo nad roby a nad divochy(J5f)
zvěsť pošlechtí jen tato(J3f)
I vepsal mudrc na podstavek sochy(J5f)
dvou slov těch věčné zlato(J3f)
To událo se v pohádkovém luhu(J5f)
kde zlatý východ září(J3f)
Pojď nesme v západ o tom zvěsť můj druhu(J5f)
kde národy se sváří(J3f)
Ó buďte lidmi Heslo prostoduché(J5f)
a vymyšlené v ráji(J3f)
Či zařve záští dravou vášní hluché(J5f)
že lidskosť je jen bájí(J3f)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
41 |
| Celkem veršů: |
164 |
| Jamb: |
164
(100 %)
|