VĚNOVÁNÍ.

VĚNOVÁNÍ.
Čím to, že národa zápasy chvil sotva zašlých i roků rozpěly písně ty v ohlasy, vzbouřily mnohou tu sloku:
Rozumíš, s pěvkyní ve shodě, Ty, který zpíváš pln vzruchu o bohatýrech a svobodě, šípy a paprsky v duchu!
Pod jedním vlajícím praporem stáli jsme, stojíme spolu s nadějí, s úzkostí, se vzdorem, spojenci v tužbách i bolu.
Přijmi, co v dnech oněch na čelo slétlo mi chmurně i slunně, nářkem i plesem co zaznělo v srdci mém na živé struně!
Neumné, prostě jen složené slabým nechť nápěvem horlí, letí ty pěnice, písně mé, pod Tvojí perutí orlí.
[V]