HOŘKÝ SMÍCH O POLITICE.
Tvářit se chytrákem, světlem, jak se říká,
byť uvnitř pouhá tma, to je politika.
Být mezi slepými jednooký králem,
být mezi ovcemi slouha generálem,
pytel brát přes hlavu v bouři ku obraně,
a když je parný den, usnout odhodlaně;
všude být šosákem jako za svou pecí,
smýšlení vzdělávat jako špačka v kleci,
nikdy se nestydět za svých zásad láci,
mluvit seč plíce jsou, vyhýbat se práci,
večer pak horoucně v hospodě hrát cvika
s dýmkou a při žbánku: to je politika.
Kdo nemá s hůry nic, – nenech politiky!
Na prodej rozumu jsou již apatyky;
pilulek moudrosti kdo se napolyká
krásně dle receptu, uzrá v politika.
Kaprům vždy povídat, jak je hloupá štika,
a jak je bezzubá, to je politika,
71
a kdo jen slovíčkem proti tomu tiká,
na toho spustí se notná filipika, –
není však Filipa na ni zapotřebí;
svatý je ten či ten, jenom když je v nebi!
Co na tom, klanět se Pavlu nebo Petru?
Vždycky jen důsledně: vždycky podle větru;
vždycky až na botky temenem se shýbat,
vždycky pak za výprask metlu vděčně líbat!
Nic již tak nebolí, když se tomu zvyká;
cvičit se v trpění, to je politika;
vzdělaně zapřít se řečmi několika,
laje-li české kdo, kousnout do jazyka;
učit i všechen lid, že je nejlíp vždycky,
by trpěl pokojně, to jest politicky,
by trpěl důstojně, – že jen dítě vzlyká,
křik že však nelibě v uši pánů vniká.
Proto, kdo zdařilým jesti diplomatem,
má nechat raracha pěkně v klidu svatém;
ten když jej rohama nabírá či trká,
třeba v nás postrachem sebe více hrká,
jen se naň usmívat, ani nezamrkat,
bratra však přídavkem na rohy mu strkat!
Bratr ať za hřích můj i hřích cizí pyká;
taková nauka – to je politika.
Bratr ať nezpyšní, ten ať nevyniká,
72
ať jeho světýlko hezky nízko mžiká;
za to se vyšoustá kde jen jaká klika,
za to se žebroní, kde se neodmyká, –
neb mezi vlastními závisť převeliká,
k cizím však služebnosť: to je politika.
73