NÁŠ ÚDĚL.
S pyšným čelem cizota nás káře:
„Kde váš podíl v práci osvěty?
Lidstvo celé dychtí v její záře;
kdež ty pochodně, kde svíce ty,
za něž bude vám kdys dlužno díkem?
Zač váš národ, zač je bojovníkem?
Čemu planou vaše rozněty?
„Aj, když národové k ducha výši
v zimničném se nesou zápolu,
ten kdy ztracen, jenž si nepospíší
ttsviěza se metám vrcholu;
k světlu věd a k lidstva cti a blahu
všichni vzpínají-li spolnou snahu:
o jakém vy sníte úkolu?
„Vše když ku velkému lidstva cíli
předhání se čacky, bez dechu,
úzkostlivě napínáte síly
po malém jen vlastním prospěchu!
82
Když se dobývají ducha světy,
hájíte se o národní trety,
o dne všednosť – věkům k posměchu!
„Škoda střel, když míříte tak nízko!
Českosť! Vyšších snah-li není již?
Lidskosť volte za své stanovisko,
heslem tím se vzneste v pravou výš!
Českosť soudních akt i slabikářů,
jízdních lístků, kázání a snářů, –
toť že vašich idealů říš?
„Chlubíte se kalichem svých předků,
jak by národ váš byl prvním všech,
pro národní marnosti však cetku
pachtíte se, až vám vyjde dech;
posledními v národů jste voji!
Budoucnosť vám zavře bránu svoji;
neb co získá pokrok lidstva z Čech?”
Odpovídá cizotě pak zpupné
hlasem pevným české vědomí:
Přinášíme srdce nezákupné,
srdce, jehož zvůle nezlomí,
a v tom srdci lásku k právu věnem
osvětě té, jejímž krásným jmenem
lež snad slabé duchy ohromí.
83
Láska k právu osvětě té vaší
nebude dnes darem zbytečným!
Přinášíme věno ještě dražší:
hlas to slabších, který statečným
a jak oběť svatým vytrváním
volá k silným, volá s naléháním:
„Právo všech jest právem konečným!”
Jsme též my z těch utlačených davů,
na nichž vaše hřeší osvěta
a jež zvolna zvedají svou hlavu,
v níž spí budoucnosť, dnes zakleta;
jsme též my z těch vyděděnců práva,
jejichž trpělivým bojem vstává
smírná rovnosť jakož odveta!
V pokrok lidstva hrdě dobývavý
věrně přinášíme podíl svůj,
byť jen strážný hlas náš pronikavý
volal v pádící ten zástup: „Stůj!
Depceš národům jich drahé statky,
pochodně tvé pálí žeň i chatky,
a v tvé dráze temná zeje sluj!”
Výkřik do jásotu přinášíme
osvětě té v těžce vážný zisk,
vzdor svůj smělý, vsáhnutí své přímé
v jejích ořů démonický trysk;
84
varující, mocné připomnění,
pod kolesa souzeno že není
živé plémě v zmar a pro útisk.
Mírníme svou nadšeností vřelou
její mrazně moudrý úšklebek,
a byť jenom písní osiřelou –
měkce prochvíváme krutý věk;
vzněcujeme zhaslou paměť její,
co je národ s mluvou svou i ději,
co je vlasť, co dobrý syn, co rek.
Toť náš ideal, toť naše meta!
Kalich vám dal volnosť poznání,
nyní svědomí a srdci světa
živý zdroj náš vyschnout zabrání!
Spravedlnosť ke všem, bez pokrytství,
lidstvu chceme dát, a běda lidství,
přes ni bujně v před-li uhání!
Jmenem všech, jimž tvrdou nepřítelkou
sobecká jest silných osvěta,
práci svoji vznešenou a velkou,
kterou křivda budiž vypleta,
věkům dáme v zisk! Toť pokrok pravý,
v něm jest neústupným CechČech, a zdravý
pravdy svit v něm šlehá do světa.
85