REKŮM NA JIHU.
Té drahé krve, jejíž vroucí pramen
se po Balkáně rozlil z vašich ran,
jen jednu mocnou vlnu, jeden plamen
do našich prsou, našich hlav i ramen!
Jen vaší vzletné vůle jeden van!
V hruď třaskají vám kule, rvou ji dýky,
vás, junáci, však muka nebolí;
vy za smrt spravedlivých díte: Díky!
Jen vy jste božími teď bojovníky,
již silou víry s křivdou zápolí.
Ten pravý bůh, jenž sobě za rytíře
vás vyvolil, bůh lidskosti jest on!
Ó, jaká mohutnost v té vaší víře,
jež starý hřích – jak přemožené zvíře –
svou zbraní posvěcenou kácí v skon.
A k tomu vítězství již od jinošství
až do dne smrti zrálo toužebné
těch sebeobětovných reků množství:
My klekněme, neb zjevilo se božství
i lidství ve své pravdě velebné!
My modleme se: Byť jen po krůpějích,
kéž krev ta hrdinská se obrodí
nám v otčině a v srdcích synů jejích!
Kéž bojovníci boží v nových dějích
též naší vlasti opět vévodí
a v triumf nad křivdou ji provodí!
14