NĚMECKOU PRAHU.
Ach, svojí štědroty blaze a hojně
přáli by Čecháčkům sousedé něžní!
Jen kdyby nebyli po pyšné vojně
s prázdnou a s prohranou přijeli ze žní!
Toho, co milo jim samým, – vždy dosti
Němci nám přávali v každičké době;
není-liž vrcholkem spravedlnosti:
přát jiným do slova téhož co sobě?
Nejdražší Němcům jest německá přednost;
nuž – té nám do syta užíti dali!!
Germánskou kulturou Čecháčků všednost
neskoupě zvelebit usilovali.
Nejvyšší měli vždy vznešený zájem
s nejkrasší sdílností, s upřímnou snahou,
zem českou učinit německým rájem
a ráj ten obdařit německou Prahou.
Nic není snazšího, než rázem jedním
abys, ty panslávské hnízdo – ó, věz to! –
geniem sousedů, ve světě předním,
přes noc se změnilo v germánské město.
Barvy tvých praporů hodí se k tomu;
červenou s černožlutou jenom sešít, –
pak budou okrasou každému domu.
Kéž bychom na to jen mohli se těšit!
35
Kde jaký orel je s hlavami dvěma,
ubrat mu jednu, – a pro lvy buď dosti
složit je k mumiím; beztoho nemá
museum nadbytku starožitností.
Praha se přerodí, zvedne se v jasu
na velkoměsto pak z někdejší Lhoty,
zmoderní uličky z tradičních časů,
vhodně, by všláply tam junkerské boty.
Nač staré pomníky uměny naší?
Kultuře vyšší jsou pouhé to plevy.
Ona je roztaví v kovovou kaši,
v nové je přetvoří zářící zjevy.
Slavný náš Karel kde bděl, a tam dálej,
světců kde řada dřív na mostě stála,
Vltavu přepne nám „vítězná alej“,
pět kroků generál od generála.
Walhalla stane se z „kapličky zlaté“,
v níž Wacht am Rhein bude hřímati s bubny;
němčina pražská, nechť „der, die, das“ mate,
rozhlučí po městě hlahol svůj chlubný.
Wiltruda, Helmtruda, Thusnelda, Freia
na korsu budou se s hrdostí volat,
doma pak vídeňským „Eia popeia“
v kolébkách uspávat očka svých holat.
Jak byste oseli záhony mákem,
rozkvetou po třídách barevné čapky
nad čely smělými, nad nosy s hákem
s obličeji, na nichž bojišť jsou mapky.
Tak Praha vyspěje na metropoli
kulturně světovou prvého řádu.
Škoda jen, škoda – ach! jak srdce bolí,
snílci tak vzletní že procitli v pádu!
36
Kohout již kokrhá, svítá již k ránu,
s kocovinou zle je po hodokvasu.
Zmeškali! předběhla tvůrce těch plánů
na pražském orloji rafije času.