DNES TOMU ROK.
Po prvé dnes tomu rok,
Čechů co přívaly hymnu ti zpívaly
nejsladších slok,
vítaný zázraku, zpravděné snění,
žehnaná pohádko, – osvobození!
Dnes tomu rok,
do věků radostných jásavý skok!
57
Přetekla míra, – v ten mih
trůny se kácely, dějiny splácely
despotů pych.
Po čem duch národů volal tak dlouho,
dalas nám, svobodo, splněná touho:
tyrana střást,
dynastům výhost – a sami si vlást!
Rok tomu. Nebylo však
štěstí to zadarmo, lehčí být o jarmo,
o cizí tlak:
za srdcí nejdražších krvavá vřídla
plec místo jha cítí jako by křídla;
za věky muk
dědí svou svobodu mučenců vnuk.
Vroucně, my uvolnění,
uctěme v paměti těžké ty oběti
vykoupení!
Nestačí slavomam opojně vratký
ani cit bezpečí lichotně sladký;
bez pravých snah
svobody žeň by se rozpadla v prach.
V našich teď rukou to jest:
svobodu zachovat nebo ji pochovat!
V čem naše čest?
Budem se svéhlavě rváti a štváti,
kdo s koho, až druha druh k zemi sklátí,
až ušlapán
bude náš stát, a náš vrah – zase pán?
Hleďme si do svědomí:
v podobě mlhovin zdali nás mnoho vin
neohromí?
Ej! rok ten prvý byl tápavým krokem,
nadějně s druhým se vítejme rokem!
Zbystřený hled
k cíli ať vede nás očistně vpřed!
58
Vpřed, nechť tam propast či sráz!
Nezbluďme, rodáci: triumf jest ve práci,
velmoc jest v nás,
výše-li vznesem se nad všedním chtíčem,
vlasti své sloužíce duchem i rýčem!
Vyšší jen cíl
vdechl sám Bůh Čechům v tělesný jíl.
K myšlenkám krásným se nést
českým jest učením, národa určením.
Dejme se vést
otčinou svobodnou k svobodě svojí,
v jejím vždy díle a v jejím vždy boji,
s ní krok co krok,
v nadšení svorném – jak dnes tomu rok!