PO DVOU LETECH.
Dvé let, co jásot zavlál českým vzduchem,
že unikli jsme mrzkým řetězům!
Ples náš hřměl jedním hlasem, jedním duchem
vstříc geniům a rekům – vítězům,
když svobodu svou vítal národ svorný,
slit v kovový štít lví a v tábor nerozborný.
Dnes chmurněji... Ta svoboda tak mladá –
a již má rýhy strasti na čele!
Hle, jarý strom, a již mu listí padá,
jak chladná jeseň když ho nastele,
a s větví lípy odervány vlají
ty její listy, jež se srdcím podobají.
Dvé let, co padlo násilí, jež ve dví
nám rodnou zemi chtělo roztrhat...
dnes, národe, ti z těla živé ledví
i srdce vlastní syn chce promrhat,
jsa sveden zámeznými parricidy,
chce zapříti svůj rod a národ rváti v třídy.
Slep důvěrou v lež bludověry cizí,
že k smíru vede lidstvo nových dob,
kde nebude než spravedlivost ryzí
a po národních záštích ani stop,
hluch k pravdě jest, že ti, kdož tak se chlubí,
vše, co jest plemen jiných, záštím dravě hubí.
Snět odpadá-li s národního kmene,
svých plodů aby jemu nenosil,
neb vlky-li mu bují od kořene
a vyssávají mízu jeho sil:
kmen zůstaň sobě kmenem, národ celkem,
i rosťte oba k výši v poslání svém velkém!
63
Ne, neskloň, národe, se v zoři rudé
těm šalbám beznárodních proroctví!
Co potlačuje národnost, to bude
vždy nejotročtějším všech otroctví
a barbarstvím, že černějšího není,
neb zmrzačuje ducha celých pokolení.
Ne, nikdy neustoupíš, rode český,
zpod praporu, jenž věkům znamená,
žes národem! A nikdy s dějin desky
ni zášť, ni blud, ni zvůle vzbouřená –
nechť drásá nebo líže, lže či bode –
tvé značky nevyhladí, věrný, český rode!
A hvězd-li ptáš se, zdalis blíže cíle,
když hrozí rudý Mars i Hladolet,
a zvíš, že došels o krásné jen chvíle
vpřed k metě, ale nazpět o sto let,
a znova v těch, kdo zchladli bez účasti,
zas křísit z mrtvých musíš lásku k vlasti:
Jen vzhůru srdcem! Neklesejž ti víra!
Z nás každý rozpal nadšením svou hruď,
vzplaň srdcem v buditele, v bohatýra
a lásce k vlasti apoštolem buď!
Ať povel, zákon, skutek, slovo přímé
všem hlásá: V znamení té lásky zvítězíme!
Ať utuží se vůle v nás co skála
a zcelí národ! Dob ni věků svod
ni padesátá internacionála
si nesmí podmanit náš český rod!
Dvé let, co svobodě jsme hlédli v líce –
patř, národe náš, v její tvář let na tisíce!
64