PANNA ORLÉANSKÁ,

Eliška Pechová-Krásnohorská

Když divadélko naše prozatímné s tím útulným svým dechem domácím se vzkřísí v paměti veteránské, zjev dvojí spolným kouzlem prozáří mne, a představy nikdy neztrácím, v níž splynuly mně v shodě dokonalé vzruch bohatýrský Panny Orléanské a dívčí něha Otylie Malé. Byl první její vstup to na jeviště, jenž uměn českých skromné svatyni hned odhalil v skvělou rekyni i zjevil prorocky, čím bude příště ta krásná hrdinka, jež nejen hrála žár lásky k vlasti, ale nadšením lásky v živém, vlastním srdci plála, svou duši vyslovujíc uměním. Tak z máje mladosti v podzim zralý, i za hrob, ona zůstala vždy z těch, kdož dílo genia své vlasti vzdali a jejichž jméno srostlo s jménem Čech. Jak úchvatné, jak lepé heroiny nám vykouzlila velká tragédka! Sapfo i Vojnarka i Markétka ba nesčetny jsou v upomínce naší ty barvité, ty přenádherné stíny! Však vroucností svou nad všecky nám dražší jest Orléanská za vlast bojovnice, ta holubice srdcem, činem lvice! Krok Malé vnesl velkost v českou scénu a na svůj kothurn zvedl českou Melpomenu. Dnes, po letech, když dávno tu není, jsem vzpomněla si v tichém zamyšlení, jak ve snu kdyby se mi zazdálo, co v pravdě rekyni se událo. Kdys v dějství pátém, Orléanská Panna když za řetězy na kůl přikovaná chce ztrhnout vazbu svou, chce utéci; hle, uvázla v těch krutých okamžicích pouta na šermířských rukavicích, že nemohla z nich ruce vyvléci. V nesnázi ves důvtip sebrala, své vůle sílu všecku napiala a rázem těžký kůl i se řetězy, v poutech, jako athlet vyrvala z těch prken, která znamenají svět! I prchla s kořistí tou před vítězi k svým, s nimiž do boje se vrhla zpět. A v paměť se mi vrací vždy a vždycky ten divadelní příběh symbolický. Hoj! Tak se roznítit! Tak odhodlaně svou otročinu chopit v pevné dlaně a na ráz vytrhnout ji z půdy naší v sled české naší Orléanské Panně! Kůl, který hůř než katův špalek strašil, nám v půdu vražen, krví zalit, rašil a hnal své kořeny, svůj rodokmen: ten vyrvat s řetězy a s pouty ven a vrahům do hlav bít jím jako kyjem tak již se stalo. Národ ve svých synech své reky našel, zmužněl v jejich činech a proto svobodni jsme, proto žijem!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
v básni jsme nalezli 5 osob, v básni jsou označena takto

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

571. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. EXULANT. (Jaroslav Goll)
  2. Jednání třetí. (Jindřich Böhm)
  3. ČESKÁ KORUNA. (František Kyselý)
  4. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  5. POD PODOBIZNU MÝCH DĚTÍ. (Antonín Klášterský)
  6. Přípitek. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. HLAS. (Antonín Klášterský)
  8. PÍSEŇ NÁRODNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  9. 1791 – 1891 (Jaroslav Vrchlický)
  10. Květnové meditace z roku 1887. (František Serafínský Procházka)