CESTY VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ.

Eliška Pechová-Krásnohorská

CESTY VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ.
To bylo napiatého těšení, když mladou slávou jména autorova nám zvěstována časová a nová hra „Cesty veřejného mínění!“ Aj, veselohra celovečerní, ne pouze hrstka vtipů pro minutku, však dílo významem svým velké vskutku a předmět životný i moderní! Tak neplesá se věru začasté, jak při gordické toho děje spleti jsme vřeli zájmem radostným jak děti, my všichni mladí enthusiasté. My jsme tam nešli s nožem kritickým, s tím instrumentem ostřejším než břitva; nás nevábila chladnokrevná pitva, my nadšením jsme pláli mladickým. Nuž, nechť by v staromodní doby ty, jež chtěl děj veselohry líčit věrně, si byly nevedly tak pramoderně dvě slečny z maloměstské elity! Nechť byl to divný v „Budoucnosti“ žert dvou harcovníků tištěného slova tak pro svou švandu dcery Kocourkova jak ptáčky na lep lákat na insert! Buď odpuštěna jim ta beztaktnost, vždyť smělí, venkovští ti perojezdci – ať ve Lhotě či v Újezdě či Městci – dnů příštích předvídali mrav i ctnost. 45 Neb jako ve prorocké předzvěsti ta veselohra líčí nejen dámy, však vše, co dnes je modou mezi námi, ves pokrok náš i naše neřesti. Jsouť cesty veřejného mínění dnes, jak v té veselohře, hašteřivé, jsou pravdě nepodobné, jsou i křivé a klikaté i plné zmatení. Též po nich pyšně vykračuje si náš pochod leckdy jen dle kolovrátku; jdem bez konce, a znova do začátku zas obracíme krok i partesy. Jsou hazardní a valně nejisté, ač vyježděné dost ty cesty naše, v nich bláto kluzké, husté jako kaše; kdo padne, má pak ruce nečisté. Z cest leckde čnějí skalné tarasy, však přece s nadšeností ideální si po nich táhnem vozy triumfální – přitáhnem slávu třebas za vlasy. Vždy cesty veřejného mínění jsou sobě podobny jak vejce vejci, nechť po nich šlapou konšelé a strejci, nechť diplomaté světem broušení. Hrá všude pomluva i lichá čest; vždy lež či pravda, pochvala i hana tam rozhodne se, čí kde soudí strana. A všude papír, slova, klam i lest. 46 Tak dnes jak druhdy. Těžko tu i tam je omyl rozeznat či pravdy světlo. Však byť ten chaos hra či Fatum pletlo, vždy radno, kdys i dnes: Cherchez la femme! 47