Lidská vůle.

Eliška Krásnohorská

Lidská vůle. (1875.)
Ční obrovitá hora v šedinách, kol střásla skály, drobty svého bytí, a témě sluní v božských výšinách, – toť lidská vůle nad zápasem žití. Ó lidská vůle! mocná, vznešená a smělá zkoušíš vnikat v radu nebe, tak velkás, hvězdnou žáří svěcená, a čin tvůj – jak jest malý vedle tebe! Tvůj čin jsou trosky rozmetané kol, tvé velikosti drobty, nemluvňata! Z tvých útrob oderval je tvůrčí bol, kam spadnou, nevíš – trneš a jsi spjata. [37]