Mládeži české.

Eliška Krásnohorská

Mládeži české. (1884.)
Ó mládeži, ty zlatá ratolesti, jež čarovným jest proutkem ve tmě losů, an rozevírá lidstvu bránu štěstí a v skalnou poušť mu sype květ i rosu! Ty věčné jaro národů i duchů, jež nesmrtelnosť kouzlíš ve svět mroucí, let myšlénky když umdlel ve svém ruchu, jen pro tebe se vrací k výši skvoucí! Jen pro tebe mdlý poutník neulehá a nadějí se věčnou vésti dává, ty sladké jitro, jehož božská něha jak moře růží z našich nocí vzplává! Ty lodi věčně k plavbě připravená, v niž krásný sen náš o budoucnu stoupá! V let její plachta, vlajka rozčeřena, a slunná vlna vesele ji houpá! [146] Ó zdar tvé pouti v jasno nedozírné! Ty dědičko všech nejsvětějších přání, vší spásné víry a vší lásky smírné, všech idealů, všehuvšeho požehnání! Zdar pouti tvé, ó česká mládi drahá, k těm břehům vytouženým v našem snění, jež věnčí vavřín slávy, růže blaha i palma vítězství a vykoupení! Zdar pouti tvé v kraj volnější a krasší, v kraj lepších věků, po nichž vlasť tvá touží! Ó vezmi s sebou na loď naděj naši, jež za ní slabou peruť mořem plouží! Vždyť pro tebe to moře jen se slilo a dědů krev, pláč otců v ně jen vplynul, by kormidlo tvé v ně se ponořilo a tobě rajský břeh kdys blíže kynul! I trpěli jsme trýzněmi a žaly, za dávné hříchy pykali jsme rádi, jen abychom s tvé drahé hlavy sňali mstu věků osudnou, ó česká mládi! 147 I mrouce žádáme, by z hrobních květů ti včela moudrosti med vonný snesla! Jen tobě národ v úpadu i vzletu psal dějin výstrahy i skvoucí hesla! Buď lepší nás! Buť šťastnější a větší! Ó miluj vroucněji, co věčně svato! A z čistší duše mateřskou svou řečí sij květy nadšení a pravdy zlato! Ty vykonej, co snem nám bylo lepým! Co selhalo nám, tobě budiž zdarem! Ty slunce zhlédni, kde byl rod náš slepým, kde mráz chvěl námi, zázračným zkvěť jarem! Toť našich tužeb cíl i naše víra! Jak bídně ztracen byl by národ taký, jenž uzřel by, jak jemu odumírá mláď jeho svěží před tesknými zraky! Tu živou budoucnosť tak sladce blahou, že od srdce své vlasti dáme rváti? Ne! Nám nechť zhynout jest, však mládež drahou ni z mrtvých loktů svět nám nevychvátí! 148