Rozdrcený dub.

Eliška Krásnohorská

Rozdrcený dub.
Po pustém břehu po skalách za nocí lunojasných se plíží stíny oblaků v hovorech bezehlasných. A nad nimi na nejvyšší a nejčernější skále tam strmí rozdrcený dub – snad trůn to stínů krále. Blesk boží vepsal před časy mu v lůno věštbu s výše, a mnohý pastýř jméno své do jeho kůry vpíše. Stojí tak vážně, tajemně nad vodou ozářenou – tichá se hrůza rozstřela mou duší zúzkostněnou. 23 Ha, rozdrcen být nebes mstou a musit pevně státi, a nesmít břímě vědomí v zbouřené vlny skláti –! Zahučel vítr, pohnaly se mraků stíny dále, nad vodou prudce zvlněnou ční dub na šedé skále. 24

Kniha Z máje žití (1871)
Autor Eliška Krásnohorská