Rozdrcený dub.

Eliška Krásnohorská

Po pustém břehu po skalách za nocí lunojasných se plíží stíny oblaků v hovorech bezehlasných. A nad nimi na nejvyšší a nejčernější skále tam strmí rozdrcený dub – snad trůn to stínů krále. Blesk boží vepsal před časy mu v lůno věštbu s výše, a mnohý pastýř jméno své do jeho kůry vpíše. Stojí tak vážně, tajemně nad vodou ozářenou – tichá se hrůza rozstřela mou duší zúzkostněnou. Ha, rozdrcen být nebes mstou a musit pevně státi, a nesmít břímě vědomí v zbouřené vlny skláti –! Zahučel vítr, pohnaly se mraků stíny dále, nad vodou prudce zvlněnou ční dub na šedé skále.

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

77. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z hor. (Herma Pilbauerová)
  2. NA KRAKOVCI (Jaroslav Vrchlický)
  3. REGINA ISOLANOVÁ. (Otakar Červinka)
  4. NA HRADĚ HUSI. (Otakar Mokrý)
  5. Husův kámen. (Otakar Mokrý)
  6. U sochy krále Jiřího na Vranově. (Jan Nálevka)
  7. PRACHATICKÝ DÓM. (Otakar Mokrý)
  8. TAJNÁ POUŤ. (Eliška Krásnohorská)
  9. NOC. (Irma Geisslová)
  10. Vy zadumané, žluté rozvaliny, (Otakar Mokrý)