Ptáče.

Eliška Krásnohorská

Ptáče.
V háječku světlém přebývá na tisíc blažených ptáčků, nechať se dní neb zatmívá, zvučí tam jásot zpěváčků. S jitřenkou slechla jsem za rosy kdysi tak vábně je zpívat, že moje srdéčko přálo si s nimi tam na vždy přebývat. V ňadrech mi divně bušilo blízko i smíchu i pláče, až se mi hravě změnilo v radostné blažené ptáče. 81 Chtělo mi vyletět za krátko, nežli jsem volnost mu dala, za nožku rychle jsem ptačátko nitkou si přivázala. Nyní mi létá vesele s ptáčaty v háji a pěje, k spánku si v zeleni ustele, paprskem slunka se hřeje. Nastane-li však trudný čas, žalosti kdy mě ouží, přitáhnu nitku a ono zas na starém místě slouží. A kdy mi třeba milovat, přilétá samo rádo! Nelze mu dosti děkovat, že jest tak šťastno a mládo. 82