Sen.

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

Sen.
Zdálo se mi dneska k ránu, že byl krásný den: seděli jsme spolu v sadě – škoda, že to sen! Já Tě pojal za bradičku dvěma prsty jen, Ty’s se na mne zamračila – dobře, že to sen! Však ten mráček na Tvém čele hned byl vyjasněn, usmála’s se, objala’s mne – škoda, že to sen! „Viď, že máš mne hodně ráda ?“ ptám se přeblažen: mlčíš a Tvá ruka sklesla – dobře, že to sen! Však tu sladké „ano“ ze rtů vyklouzlo Ti ven, objaly mne ručky obě – škoda, že to sen! Hubinku Ti malou vtisknu, pramalinkou jen; Ty’s mi prstem pohrozila – dobře, že to sen! 6 „Což Tě nesmím, neboh, líbat?“ ptám se ustrašen: hned’s mi dala deset libků – škoda. že to sen!

Kniha Básně a deklamace (1883)
Autor Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský