Rozmanité chutě hubiček.

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

Rozmanité chutě hubiček.
Hubička, ta je vám podivné stvoření! mívá chuť rozličnou jako to koření. Hubička, kterou dá děťátko matince, chutná jak mandlička, je po ní sladince. Hubička, kterou muž mužovi udělí, chutná jak vyčichlá vodička ze zelí. Hubička, jakou se pozdraví dívčiny, chutnává celerem, budí laskominy. Hubička ve hře – ta feniklem chutnává: nestravné zábavě lahody dodává. Hubička, již mi dá matrona na ústa. chutná jak přestárlá, dřevnatá kapusta. Hubička od báby mívá chuť zázvoru: po ní se kašel hned vyškrabe nahoru. Hubička děvčátka první – je šafránek: po ní se rozleje na líčkách červánek. 118 Hubička od hezké dívky je skořice: sladinká, lechtavá, podráždí velice. Hubička od dívky škaredé chuť nese jako křen z Malína, osrdím zatřese. Hubičku, kterou dá koketka pitvorná, je česnek s cibulí: čpavá a odporná. Hubička od zrádné dívky je puškvorec: z počátku sládne, však po ní je hořko přec. Hubička, již si dá párek se loučící, chutná jak hrozinky smíšené s hořčicí. Hubička, již mi dá milenka v rozchvění, ach! ta je chutnější nade vše koření!