Vlasti.
Rukou slabou obět lásky
Kladu vlasti na oltář,
A můj duch mi věští kleslé
Slávy jednou novou zář.
Přijmi, drahá, přijmi v oběť
Kvítka v srdci zrozená,
Přijmi sny mé a mé touhy,
Slova v bolu zplozená!
VšeVše, co mám, a co mne blaží,
Co mně sladí strastí jed,
Všecko – všecko dávám Tobě –
Jara svého první květ.
Srdce své já dávám Tobě,
Srdce žalem krvavé,
Moje blaho, moje rány,
Upomínky mlhavé.
Drahá vlasti! neodmítni,
Jenž Ti dává život svůj,
Ale s láskou – láskou vroucí
Syna svého pamatuj.
4
Až Ti jednou doba květů
Slávy bude věnce vít,
Ó pak hrob můj opuštěný
Kvítkem chtěj též ozdobit.