12. Přemítám o tvém osudu,

Josef Kuchař

12.
Přemítám o tvém osudu, Přemítám o tvém osudu,
 mé srdce žalem usedává: já, starý otec, jsem tu živ, nad tebou, dítě, roste tráva. 18 Tě ještě jednou uvidět mou duši touha žhavá chvátí, tě obejmout a zulíbat, – však smím již jenom vzpomínati. Jen ve snu s tebou hovořím, tě vroucně k svému srdci vinu, a v lásce s tebou těše se, div štěstím, slastí nezahynu. A víru mám, že po tmě kdys, by zkonejšila se má muka, s mou dlaní v stisku potká se tvá drahá, chladná, mrtvá ruka. A těším se, že spolu zas se v lepším světě sejdem kdysi, tvé zůstatky a kosti mé že v hromádku se spolu smísí.

Kniha Do věčnosti (1924)
Autor Josef Kuchař