37.
Vy, sladké oči zamčenézamčené,
Vy, sladké oči zamčenézamčené,
tam v dáli v cizí zemi –
pod mrtvým víčkem kryjete
mé štěstí s nadějemi.
Jak blažily jste duši mou,
když hleděly jste svěží;
já zřel, jak v jejich hlubině
sen mého žití leží.
Ach, v říš čarovných pohádek
jste zapředly mou duši;
můj podzim jarem vzpučel z vás,
ráj zkvet mi v světa hluši.
Já vámi byl tak bezpečen
v klopotném žití sváru,
vy zdržovaly jste mou smrt,
mou byly silou k stáru.
Teď vše se ve mně zbortilo,
co spočíváte v dáli; –
tma věčná mrtvým pod víčkem
se teď v můj život valí.
A trhá náhle jeho hráz; –
než uplyne rok s rokem,
52
tma splyne i mým pod víčkem
s tvým na vždy, hochu, okem...
Vy, sladké oči zamčené,
tam v dáli v cizí zemi –
pod mrtvým víčkem kryjete
mé štěstí s nadějemi.