Kristus.
Ty božské slitování, lásko všemohoucí,
pro viny naše stále znova vbitá v kříž,
můj sladký Kriste, odpuštění hvězdnou výš
všem hlásá útrpné Tvé oko mroucí.
V ten prostý verš Ti dýši celou duši vroucí,
zda o mé tiché, bludné stopě světem víš? –
Jí znaven když se blížím k zdroji, pod Tvůj kříž,
já slyším s něho srdce Tvé vždy vstříc mi tlouci.
Můj Kriste, kolikrát již v životě jsem vzal
kříž na svá bedra rád a opuštěn a chud
Tě trnitou Tvou cestou věrně sledoval!
Však naděj přesladká mou duši vždycky zkájí,
že za vše moje muka, žití celý trud
mně, Kriste, řekneš kdys: „Dnes se mnou budeš v ráji!“
26