Vzpomeň si v dáli.

Vzpomeň si v dáli.
Z lístečků vzpomínek tento je prvý, svěcený slzami, zkropený krví. Sotva as ňadro tvé opravdu tuší, veň že já vdechl jsem srdce a duši. V ubohých pro tebe všecko co nesu, poví ti pomněnky, kapraď, květ vřesu, Zeleneczelenec na drahém hrobě svou zvěstí;*) vždyť jsi v svou náruč mé lapila štěstí... Opatruj něžně je, vzpučelo květem, květem mé lásky, jež svodí tě světem. Otevře duši tvé rajských snů luhy, zalité odleskem nebeské duhy. V hrob až se uložíš, za tvojí hlavou břečťanem vzroste ti, zelenou travou. *) Jí zvlášť milované rostliny.
32