VIII. RŮŽOVÁ POUPATA.

Josef Kuchař

VIII.
RŮŽOVÁ POUPATA.
Vždy říkalas: „Vše touhy srdce nejčistší a lásky vroucnost, něhu, slast i muka v růžové snící poupě vonně uzamkla kdes v hvězdách dlící čarodějná ruka. A bloudí-li čí srdce světem samotno a poupěti vstříc steskem pozaťuká: v hruď lidskou z něho druhé srdce ulétne – a lidé dí, že poupě – v růži puká.“ Kdys zabrán o tom v sladké sny jsem spatřil keř, kdy ústa tvá již dávno oněměla; byl poupat pln, tak něžně snivých, jakby se z nich v každém rosou tvoje duše chvěla. A já ji, poupě, hledal mezi poupaty a žhavou slzou skápla k nim má tíseň: hle v ráz se rozvil celý keř a pad mi v hruď i s jarem naší lásky jako píseň. 31

Kniha Ze zašlých a nových dob (1885)
Autor Josef Kuchař