IV. Sklopilo slunce oči svoje,

Josef Kuchař

IV.
Sklopilo slunce oči svoje, Sklopilo slunce oči svoje,
tvář zastřelo jak do závoje a zdumalo se v polosnění – – Zatíhlo lesem šumné chvění, svit na západě bledl zlatý a s nebe dolů v hnědém stínu v dol vonný klesl soumrak svatý... Byl jarní večer; v jeho klínu pozdřiml svět, jen láska bděla: jí na trnu se růže chvěla a měkká píseň ze jasmínu; jí v šeré nadpozemské dáli se věčné hvězdy rozeplály, jí v srdce zaváté se klade sen o poupátku – jaro mladé... 44

Kniha Ze zašlých a nových dob (1885)
Autor Josef Kuchař