I. Tak smutně hléd k nám v loučení

Josef Kuchař

I.
Tak smutně hléd k nám v loučení
Tak smutně hléd k nám v loučení
tvých zraků perleťový lesk! Tys hasla jako výčitka, jak tichý žaluplný stesk.
Jak výčitka, že zbůhdarma kdys mocný hlas: „pojďPojďživotživot,“ děl – jak stesk, že drobný zjev tvůj svad, než v plnou růži rozpučel. Tu smutnou tvoji rozchodnou teď ze všech koutů slyším znít, ba jako stesk a výčitka se zdá i malý rov tvůj čnít. 49