IV. Kdys duši byl bych snad vyplakal,

Josef Kuchař

IV.
Kdys duši byl bych snad vyplakal,
Kdys duši byl bych snad vyplakal,
ach, divnými tužbami jatou – – Snad zkvetly mně slzy v kolébce v tvou rozmilou hlavinku zlatou.
Pak slzy, jež smíškem vytryskly v tvé dětinné nápady hravé, snad skryly se milým šotečkem v tvých tvářiček důlečky smavé. Teď odešlas kamsi za moře a slzy, jež vytryskly v hoři, snad zaplanou rudým korálem tam v dalekém hlubokém moři. 52