Strom divný z horčičného zrna
zřím, na všech oudech žasem trna!
Jej vštípil světa Tvůrce Sám,
jen ku pravému blahu nám.
Jej v péči má Pán, Sadař pravý,
jej svěřil správě zjevné hlavy;
ó, vizme, bratří, slavný div,
hle, Petr v Římě stále živ!
Již od dvou tisíc dlouhých roků
má strom Svůj Kristus v strážném oku;
duch zlý, ni jeho náhončí
vzrůst stromu zlobou neskončí.
Strom nemá doby, nemá věku,
v němž nezakoušel pekla vzteku;
však marně na něj nevraží,
svou lebku o něj rozráží.
Dnes z kořene a zítra z kmene
moc výrostků se planých žene;
i líhnoucí se housenky
mu užírají lupénky.
Ty výrostky sic stromu škodí
neb ostudu mu aspoň plodí;
však málo roků pomine
a každý vlk ten zahyne.
Zas lepost listu, vůně květů
slast rajskou vlévá všemu světu;
strom neleká se pekla bran,
vždyť péči o něj má Bůh Pán.
Jen vizte dobu dvoustoletou
a zlého ducha činnost kletou;
jak divně u nás Církev-strom
byl Kristem chráněn od pohrom.
On sužován byl od zednářů,
těch peklem osvícených snářů;
kdy s hůry hnal se klamů proud,
v němž národ náš měl zahynout.
Oh, katolíků mnohé davy
již potratily mělké hlavy;
však škůdcům ztupen břitký meč,
nám s věrou zachována řeč.
Kam poděla se zvrhlá věda?
Kam zašla bludu mračna šedá?
Svou Církví Kristus národu
dal svěží život, svobodu!
A opět nové, slepé čety
nám v lůnu budí škůdce kletý;
jenž kazí lidu blahý klid
a písek sypou v jeho vid.
V boj s nimi jdou i chytráčkové,
jimž ideály svítí nové;
jim dobývat má lživý tisk
jen slávu, chválu, čest a zisk.
Hoj, bratří, chytrost nechte hadu,
Vám neomylnou dávám radu:
„Z Vás každý činnou lásku měj,
jen Spasitelem vést se dej.
Vy shoďte všechnu lest a pýchu,
vždy obětavi buďte v tichu:
brat s bratem bohatýrsky stůj
a mužně konej úkol svůj.
Tož podávejte v nové půtce
všem bratřím upřímně své ruce;
či na bratry zlým sočením
snad sloužit chcete snahám svým?
Jsouť rozeštvání lidé mladí,
jimž rozpoutaná vášeň vadí,
by zřeli, všem co k prospěchu
a nešířili neplechu.
Je zbavit zásad jedovatých,
je ustáliti v pravdách svatých,
jest pro vlast naši ubohou
všech moudrých mužů úlohou.
Strom-Církev arciť nezahyne,
však větvím možná zkáza kyne;
jen Bůh a svornost umožní,
by poznali se bezbožní.
Lid pozná, čím je volnost lichá;
kéž nehoní však pozdě bycha!
Rač osvítit nás Svatý Duch,
by vzrůstal rázných věrců kruh.“