Slunko již končilo půldenní cestu,
sypalo červnových paprsků lesky
na les a na stráně, na obzor hezký,
obzor se zatáčel k malému městu.
Kolkolem posvátné ticho jen bylo,
ve brázdě ušatý zajíček dřímal,
dudeček ospalý pod hrudou klímal,
zpěvavé ptactvo se na stromech krylo.
V městečku blízkém se klekání zvoní,
bujarý jinoch se po stráni blíží
k pěknému novému Kristovu kříži,
a tam svá kolena pokorně kloní.
Zvroucněle vyříkal modlitbu krásnou,
kteroužto vzdělaný katolík pravý –
nebeskou Matičku Marii slaví,
upřeně zíraje v oblohu jasnou.
Dodal pak hlasitě: „Bože a Pane,
do světa beru se s jediným grošem,
s neplným chudičkým proutěným košem!
Bože můj, Ty jak chceš, ať se mi stane!“
„Chladně a krátce mne odbyli všude;
dáš-li mi, Kriste můj pomoci Svojí,
žalostná trýzeň má jistě se zhojí,
služba a výživa dána mi bude.“
Políbil svatý kříž, pomalu kráčel
k městečku slabým a váhavým krokem,
pohlížel na všechno truchlivým okem,
hladové tvářičky slzami smáčel
Strážným svým andělem šťastně byl veden;
uviděl muže a tázal se skromně,
je-li zde kupec, a ve kterém domě?
Zvěděl, že v městě jest kupec jen jeden.
Vešel a pozdravil staršího pána,
pravil: „Mně naplní vřelá se tužba,
dána-li bude mi žádaná služba!“
Žádaná služba hned byla mu dána.
Mládenec pánu se velice líbil,
líbil se paní a mladistvé dceři,
všichni jej laskavým pohledem měří,
otec mu po roce dcerušku slíbil.
Mládenec ve víře, v zbožnosti silný,
ochotný, laskavý ku všechněm lidem –
složil rád pozorným sluchem a videm
den co den v práci své věrný a pilný.
V neděli, ve svátek pán to rád vídal,
žádal-li do chrámu Božího jíti,
vzorně a nábožně Boha tam ctíti;
on se s ním milerád v kostele střídal.
Paní pak stala se tchýní, pán tchánem,
vzorná a nábožná, vzdělaná žínka,
dala mu zdravého, sličného synka;
v obchodu žehnáno nebeským Pánem.
Na věčnost odešli rodiče staří,
manželům mladým pak ještě dvě léta
obchod a rodinná blaženost vzkvétá,
v zámožném domě vše dobře se daří.
Za dvacet tisíc bych sotva jej koupil;
v patrovém domě jest důkladné zboží –
měsíčně prodá se, nové se množí –
a on se za pět let ze všeho zloupil.
Bohužel nevěrců vábivý spolek
ve svůj kruh vlákal jej zevnějším leskem,
naplnil manželku trudem a steskem;
kupec si oblíbil karetní stolek.
Na kostel zapomněl se svými druhy,
obchodu nepopřál potřebné píle,
besedě věnoval přemnohé chvíle,
brzičko zabřednul v úmorné dluhy.
Uběhlo maličkých jenom pět roků,
výborná manželka ležela v hrobě;
nemoudrý kupec pak poškodil sobě;
podlehl novému moudrému soku.
Synáčka pokazil špatným svým vzorem,
svedl jej na bludné, záhubné scestí,
zbavil jej možného, značného štěstí,
soustavně ničil jej nevěry morem.
Odešel se synkem z malého města,
s památným v chatrné tobolce grošem,
se starým chudičkým proutěným košem –
byla to truchlivá, zoufalá cesta.
Zase-li u kříže Kristova kleká,
z nevěry, ze hříchů těžkých se kaje?
Touží-li upřímně po blahu ráje,
či snad se odchodu na věčnost leká? –