Kdo se má za věku našeho stkvíti,
intelligentním chce jmenován býti;
koho tak jazyky jmenovat nevolí,
sám se tak hlasitě nazývá kdekoli.
Ten a ten ubožák nevěstu hledá,
s lesklým tím titulem do novin se dá;
intelligentní se ozdobí větvičkou,
ta mu snad vábivou stane se vějičkou.
Mužové, mladíci každého stavu,
intelligentně svou zdvíhají hlavu;
za času našeho rádi se chlubíme,
intelligencí že všude už bujíme.
K učencům, k umělcům kde kdo se řadí,
intelligentně svůj jazýček ladí;
skutečná pravda-li ochotně dovolí,
k intelligenci by řadil se kdokoli?
Intelligentním být může i mlékař,
šlechtic a professor, právník a lékař,
dělník a nádenník, rolník a řeholník,
nikdy však nevěrec, mudrák a rozkolník.
Nikdo, jenž úkol svůj se sebe složí,
nevolí poznati Zjevení Boží;
bez světla pravého rozum-li chudičký,
hledá jen v močálech blýskavé bludičky.
Každého stavu člen opravdu může
s intelligencí se sloučiti úže,
sobě-li osvojil takových vlastností,
které jsou Bolu a bližnímu k radosti.
Milovník Církve a národa, vlasti,
nedá-li žádnými bludy se másti,
hledí-li poznati Církevní učení,
obec-li a svůj stav zvelebit nelení;
pokroku pravého sobě-li všímá,
moudrost-li křesťanskou umem svým jímá;
intelligenci tu radostně slavíme,
zásluhy o bližním vysoko ceníme.
Kdo však svých vloh a všech nebeských darů
užívá sobě a bližnímu k zmaru,
intelligence mu titulu nedáme,
chvály a oslavy pro něj též nemáme.
Šlechtěné způsoby, hlazené mravy,
zdobí a povznáší všeliké stavy;
zevnější způsobnost bez víry, bez ctnosti,
nemůže Bohu a lidem být k libosti.
Učenost, zámožnost muže a ženy
samotná nepřidá nikomu ceny.
Víra a nábožnost se ctností hrdinnou
vzdělancům musí být zásluhou jedinou.
Není však každý z nich na čisto ztracen,
může zas pravdě a ctnosti být vrácen;
mnohého slepí jen duševní dřímota,
z lichého studu se nevěrou blýskotá.
Um se mu ve hlavě, láska pak v hrudi
jiskérkou milosti k životu vzbudí;
plevy-li od zrna rozhodně odvěje,
intelligence v něm jasně se zastkvěje.
Pán Bůh rač Tebe, můj příteli, sílit,
nedej se nižádným pozlátkem mýlit;
jistě víc moudrosti jevívá růženec,
než jí v své knize má bezbožný učenec.
Kdo že by Pasteura intelligenci
uctivě nezdobil zlatými věnci?
A hle on zjevným se vyznáním nesoužil,
po víře bretonské ženy že zatoužil.