Intelligence.

Beneš Metod Kulda

Intelligence.
Kdo se má za věku našeho stkvíti, intelligentním chce jmenován býti; koho tak jazyky jmenovat nevolí, sám se tak hlasitě nazývá kdekoli. Ten a ten ubožák nevěstu hledá, s lesklým tím titulem do novin se dá; intelligentní se ozdobí větvičkou, ta mu snad vábivou stane se vějičkou. Mužové, mladíci každého stavu, intelligentně svou zdvíhají hlavu; za času našeho rádi se chlubíme, intelligencí že všude už bujíme. K učencům, k umělcům kde kdo se řadí, intelligentně svůj jazýček ladí; 87 skutečná pravda-li ochotně dovolí, k intelligenci by řadil se kdokoli? Intelligentním být může i mlékař, šlechtic a professor, právník a lékař, dělník a nádenník, rolník a řeholník, nikdy však nevěrec, mudrák a rozkolník. Nikdo, jenž úkol svůj se sebe složí, nevolí poznati Zjevení Boží; bez světla pravého rozum-li chudičký, hledá jen v močálech blýskavé bludičky. Každého stavu člen opravdu může s intelligencí se sloučiti úže, sobě-li osvojil takových vlastností, které jsou Bolu a bližnímu k radosti. Milovník Církve a národa, vlasti, nedá-li žádnými bludy se másti, hledí-li poznati Církevní učení, obec-li a svůj stav zvelebit nelení; pokroku pravého sobě-li všímá, moudrost-li křesťanskou umem svým jímá; intelligenci tu radostně slavíme, zásluhy o bližním vysoko ceníme. Kdo však svých vloh a všech nebeských darů užívá sobě a bližnímu k zmaru, intelligence mu titulu nedáme, chvály a oslavy pro něj též nemáme. 88 Šlechtěné způsoby, hlazené mravy, zdobí a povznáší všeliké stavy; zevnější způsobnost bez víry, bez ctnosti, nemůže Bohu a lidem být k libosti. Učenost, zámožnost muže a ženy samotná nepřidá nikomu ceny. Víra a nábožnost se ctností hrdinnou vzdělancům musí být zásluhou jedinou. Není však každý z nich na čisto ztracen, může zas pravdě a ctnosti být vrácen; mnohého slepí jen duševní dřímota, z lichého studu se nevěrou blýskotá. Um se mu ve hlavě, láska pak v hrudi jiskérkou milosti k životu vzbudí; plevy-li od zrna rozhodně odvěje, intelligence v něm jasně se zastkvěje. Pán Bůh rač Tebe, můj příteli, sílit, nedej se nižádným pozlátkem mýlit; jistě víc moudrosti jevívá růženec, než jí v své knize má bezbožný učenec. Kdo že by Pasteura intelligenci uctivě nezdobil zlatými věnci? A hle on zjevným se vyznáním nesoužil, po víře bretonské ženy že zatoužil. 89
Básně v knize Církev a národ:
  1. Verše úvodní.
  2. Dorůstající intelligenci.
  3. „Já jsem vinný kmen.“
  4. Rozjímání.
  5. Mráz.
  6. Výstraha.
  7. Rozhled.
  8. Zjevení Boží.
  9. Pozor!
  10. Národ Církví blah.
  11. Filosof lichý.
  12. Mýlíš se!
  13. Clarissimus.
  14. Celeberrimus.
  15. Durman.
  16. Báječně rychlá osvěta.
  17. Našim junům!
  18. Odrodilec.
  19. „Ty jsi Petr, to jest skála.“
  20. Chytrákovi sobci.
  21. Skála.
  22. Buďte opatrní!
  23. Mistr chyták.
  24. Pšenice a koukol.
  25. Jeden toliko život.
  26. Národnost a Zjevení.
  27. Četba nebezpečná.
  28. Slavnost Božího Těla.
  29. Sobec vůdce – vlasti škůdce.
  30. Intelligence.
  31. Šťastný obrat.
  32. Kde domov můj a Naprej.
  33. Potěcha.
  34. Rodinné štěstí.
  35. Otcovský rozkaz a odkaz.
  36. Vzhůru!
  37. Hlas Boží.
  38. Bludičky.
  39. Jed.
  40. Humanita.
  41. Navazovači.
  42. Šplhavci.
  43. Ješitnému.
  44. Píseň katolíků.
  45. Jelen.
  46. Orel a doupnák.