Humanita.

Beneš Metod Kulda

Humanita.
Do spolků tě lidé zvou, podáš-li jim ruku svou? Dříve si je prohlédni, čím je první, poslední. Ať je spolek kterýkoli zakládaný pro vůkolí; řemesnický, rolnický, vědecký neb dělnický. Ptej se, jsou-li bez vady záměry a zásady; pojí-li je pevná páska k bližnímu a k Bohu láska; 101 jeví-li se slovem, skutkem, v osnově-li jasným útkem, chutě podej ruku jim, podporuj je vlivem svým. Nevěry-li duch v něm vládne, pro Boha-li srdce chladne: pochybnému tomu spolku výhost dávej bez okolků. Kde se na rtech humanita nekřesťanská planá kmitá, sobectví kde hýly chytá: v Boží-li se pravdě mýlí, mohou býti lidumily? Kde se humanitou hází, křesťanská však láska schází, národu-li na nohy pomohou ty mátohy? Humanita bez Krista málo blaha uchystá. Zednářské to plané heslo – co jím hodných rodin kleslo! Humanita zdravá, pravá, z Božských zřídel moudrost brává; jak zní její úloha: „Bratra miluj pro Boha!“ 102