Četba nebezpečná.

Beneš Metod Kulda

Četba nebezpečná.
Studenta spatřil jsem v lázeňském lese, korunou jehličí nad ním strom pne se; ve stínu chladivém v ruce měl knížku, neslyšel štěbetu zelených čížků. Knížku tou měrou měl na pilném oku, že mu v sluch nevnikal klepot mých kroků. Spatřiv mne povstal a laskavě zdravil, já pak jsem povděčně k jinochu pravil: 82 „Milerád vidím Vás, mladého pána, pod stromem s knihou tak pěknou hned z rána. Smím-li se, příteli rozmilý, tázat, jakou jste knihu dal skvostně si vázat?“ Nevydal ze rtů svých žádného zvuku, knihu však ochotně podal mi v ruku. „Věru, Vy máte zde vázané krásně slavného českého učence básně. Prosím vás, příteli, rcete mi, rcete, chápete všecko to, v knize co čtete?“ ,Vyznávám, smysl že málo kde chápám, zhusta jak slepec jen tu a tam tápám. Račte mi, pane a příznivče můj, projevit o knize této soud svůj!‘ „Vašemu přání já milerád hovím, o knihách podobných stručně vám povím: Věřte mi, příteli, lepší je vazba nežli těch bludů v ní tisková sazba! Málo je užitku ze čtení toho, škody pak začasté velice mnoho. Sejem-li v pšenici semeno jílku, teprve po čase zříme svou mýlku; milovník četby zlé začasté zkusil, jílek že pšenici dobrou v něm zdusil.“ 83