Našim junům!

Beneš Metod Kulda

Našim junům!
Znaje vaše nebezpečné zmary rázně táže se vás přítel starý: „Jinochové, muži bujaří, mají-li z vás býti zednáři?“ Chcete-li být škůdců učeníky, v národě svém sobců pomocníky? Znáte-li tu planou svobodu, která ničí volnost národů? Na národnost jakou váhu kladou? Proč všem lidem v Boha víru kradou? Proč i platí pomahačům svým potměšile grošem jidášským? Všestrannou proč kupují si vědu? Proč tisk jejich pln je lží a jedu? Kapitál jim nosí úroky tam, kde z lidí činí otroky. 65 Zisk a zhoubná, hnusná světovláda všeho toho chytře sobě žádá; všude mají tajné práce zdar, v národech se zmahající zmar. Smí-li přísahati hlava bystrá na slovíčka každičkého mistra? Přináší-li bohopustý tisk národu a všem Vám pravý zisk? Zač Vás jistí učencové mají, pozlátkem jenž krášliti se znají? Na víčka kdo plev Vám nalepil, a tak zdravé oči oslepil? „O národnost není už se báti, řeč svou můžem volapykem zváti; vari, vážní lidu přátelé, my chcem žít, jak libo vesele.“ „Dali za nás otcové a matky dosti naivní mozoly a statky; co nám potom, za lásku že svou ve starobě nouzi, bídu trou?“ „Čeho žádá nová doba, víme, my se sami snadno uživíme; za lež, za žert, za rouhavý vtip, zajisté nám bude denně líp.“ „Lid že bude jako zvěř se rváti? My se budem skrytě pěkně smáti. Lid prý klesne v surovost vždy hloub; proč nás hledá lehkověrný troup?“ 66 „Národ námi v tolikeré strany vůči nepříteli rozeštvaný neodvrátí od sebe zlý soud, na jisto prý musí podlehnout.“ „Ve vřavě té zachránit nás může naše chytrost, naše liščí kůže; ať si pro nás lejí i svou krev, až k nám nedolehne mroucích řev.“ „A což kdyby i z nás svůdců jeden do žaláře byl a na smrt veden? O jednoho bude méně nás a tím zvučněj’ štváti budem zas.“ Po tisíc let ten náš národ drahý přečkal cizáky a bratrovrahy; Církev Páně, matka spanilá, za poměrů zlých jej hájila. Má-li strádať svými syny zase v nedalekém nebezpečném čase? Svatý Václave, Ty chraň ho sám, nedej, nedej zahynouti nám! U Božího trůnu vypros v nebi čeho národu je zapotřebí odhal junům ryzí dějinydějiny, ať jim s očí spadnou lupiny. 67