Navazovači.

Navazovači.
Znal jsem vědce nadaného, professora obratného; výmluvný byl jeho ret, vtipně psával sličný květ. Staršímu jen o šest roků stavíval jsem rád se k boku; přítažlivost silnou měl svobodný ten myslitel. Šli jsme kdysi sami spolu v roztomilém květném dolu; hovor se mu rozproudil; svěžím listím, květem byl. Bystřinou se řeč mu hnala, nastala pak stávka malá; ve chvíli tu krok můj stál, otázku jsem jemu dal: „Ký jest soud Váš o Zjevení, jak si duch Váš Církev cení? Vím, že upřímně mi hned vážnou dáte odpověď.odpověď.“ Otázky se málo lekl, do očí mi hledě, řekl: ,Jen co cítím a co vím, jako vždy, vám vypovím.‘ 103 ,Katolické Církve věda, to se nikým upřít nedá, zázračným je řetězem, blaze hoví lidem všem.‘ ,Zlomme jeden článek jeho, zbaveni jsme světla všeho; narazíme na kosu, octneme se v chaosu.‘ Uplynula delší doba, šli a mlčeli jsme oba; byl jsem velmi spokojen, šťastným zovu onen den. Později ho věda zbledlá,zbledlá do ciziny od nás vedla – Blud jej drahé vlasti vzal, národ náš ho litoval. Jak jej asi chyba hnětla! Blahého mu tuším světla ráčil dáti věčný Bůh, bělmo pozbyl vědcův duch. Osnova se mnohým hatí, nevědí, kde navázati tu svou přetrženou nit – Duchu Svatý, Ty jim sviť! Člověčenstvem řetěz jeden od Krista až nám je veden; v členech toho řetěze blažené zřím vítěze. 104