Rozjímání.

Rozjímání.
Jen ve svornosti moudrá snaha se dopracuje svého blaha; ta svornost jenom tam je možná, kde vládne pravá láska zbožná, již plodí víra zjevená, jen Církvi Kristem svěřená. Tím světlem samospasné víry lze osvítiti obor širý; tím světlem zříme zhoubné bludy, jež zlý duch v národ seje všudy; v tom světle víry pozemčan má blaho své a rajský stan. Všech bludů straňme se a hrozme, by Bůh nám světlo dával, prosme; Bůh prosícím dá dobré dary, nám neuškodí lhář ten starý, jenž rozžehuje bludičky, by svedl líné dušičky. 11 On, chytrák činí lesklé sliby a ctnostmi zove hříšné chyby, on slabé duchy nepřestává vést tam, kde kyne zisk a sláva, z nichž brzy pak se vyklubá jen žal a věčná záhuba. Ó bděte, bratří, sestry milé, a nepromařte žádné chvíle! Zlý duch má pomocníků davy, jenž nevšímavým matou hlavy; kde na Církev se nevraží, tam pilně stůjte na stráži! Ať řvou ti svůdci bohopustí Svých věrných Kristus neopustí; jsouť Církvi Božské sliby dány, ji nepřemohou pekla brány; vždy proste: „Pane, s námi buď, Tvé rámě štváče od nás puď!“ „Slyš milostivě naše hlasy, dejž národu zas blahé časy; rač zachovat nám zbožnost dědů, a samospasnou svatou vědu. Svým věrným pernou zkoušku zkrať, a pobloudilé Církvi vrať!“ 12