Pšenice a koukol.

Beneš Metod Kulda

Pšenice a koukol.
Velebně stál v lidu Pán, pod horou zřel velký lán; žadostivě k němu točí mnohý zástup zbožné oči; Božské Jeho oko vidí, hospodář co z něho sklidí. „Rolník krásnou pšenici zasel ve své ornici; noční tma zrak lidem halí, všichni doma klidně spali, nepřítel však chytře bděl, do pšenice jílek sel. Slunéčko a rosa Boží setbu na tom láně množí. Hospodář a dělníci prohlíželi pšenici. Druha druh se vážně ptal: ,Odkud koukol zde se vzal?‘ Muži rázní, pilní, bdělí, jílek ihned trhat chtěli; ale moudrý hospodář ve smutnou jim mluvil tvář: 75 ,Jílek byste trhali, pšenku však též mrhali; nechať obé pospolu roste žencům k úkolu; oni jílek ohněm zmaří, pšenku svezou hospodáři!‘ Nepřátelé Boží lidu, vizte tu svou hroznou bídu! Běsných bludů jílek klatý sejete v ten Zákon svatý; ten Váš koukol v soudný den navždy bude zahuben! A Vás, jeho rozsévače, nerozumné tmáře, štváče, pálit bude nekonečný strašných trestů oheň věčný; jenom věrní Bohu Pánu do nebeských vejdou stánů. Ve přírodě obrácení jílku ve pšenici není; člověk zlý však, pokud čas, pšeničkou být může zas!